Čím více věnujeme svůj život ostatním, tím je hodnotnější.
H. von Kleist
Bylinky můžeme sbírat pro svou vlastní potřebu i pro potřeby ostatníc
Sběr
Důležitá je znalost druhu. Nesbírejte, co neznáte! V odborných příručkách naleznete nejlépe, kdy a jak máte jakou část rostliny sbírat. Při sběru nevstupujte zbytečně do přírodních rezervací, nešlapte po lánech a lukách. Pokud jsou v soukromém vlastnictví, mohlo by to být považováno za neoprávněné vniknutí na pozemek. Stejně tak dbejte na to, že některé rostliny jsou chráněné!
Najdete-li, co hledáte, neničte zbytečně celou rostlinu. Nevytrhávejte, ale odřezávejte, odstřihujte a uštipujte. Pamatujte, že pokud rostlinu zachováte, můžete na ni jít i další léta.
Dejte pozor, pokud sbíráte jedovaté rostliny! Vždy je oddělujte od ostatích a nedovolte, aby je sbíraly děti. Vždy je sbírejte v rukavicích a po sběru si řádně umyjte ruce.
Nikdy nesbírejte nečisté a zaprášené rostliny z okolí továren, skládek, silnic a železničních tratí. Sbírejte jen tolik, kolik můžete spotřebovat. Nikdy nebuďte vůči přírodě sobečtí a dbejte hlavně na udržení rostlinného druhu!

Sběr rostlin. Zdroj: http://www.serafinbyliny.cz/
Sušení
Sušením odstraňujeme z rostliny vodu, čímž zabraňujeme kvašení, hnití a dalším znehodnocujicím procesům. Správné sušení je pro kvalitu získané drogy velmi důležité. Když rostlinu oddělíme od země, nastávají v ní změny. Odumírají buňky, ale jejich zánik nastává postupně.
Oddělením natě od kořene se přeruší přívod živin do listů a květů. Pokud tento materiál nerozprostřeme do tenké vrstvy, zapaří se, stoupne v něm teplota a zničí se cenné enzymy. Sušená droga má tedy speciální chemický charakter, který je však pro ni někdy ve velké míře nežádoucí.
Sušení přirozeným teplem - sušení na prudkém slunci rostlinám škodí. Ztrácí se z nich účinná látka a zeleň. Nastává hnědnutí a žloutnutí, což snižuje počet prospěšných alkaloidů. Sušíme proto ve stínu, bez obracení a to dokud při dotyku listu s tváří necítíme chlad. Výjimečně se doporučuje jednodenní předsušení na slunci, po kterém následuje sušení v kryté sušárně, nebo v umělých sušárnách. Silnější části rostlin, jako například stonky, se suší, dokud nejsou křehké a při ohybu se lehce zlomí. Nesmí se však rozsýpat, protože pak v nich je již jenom málo účinných látek. Květy sušíme 3-8 dní, listy 4-6 dní, natě ještě déle a kořeny nejdéle a pouze půlené.
Sušení umělým teplem - některé rostliny sbíráme na podzim a na jaře a to je přirozené sušení velmi obtížné. Můžeme je proto sušit nad topnými tělesy, pokud můžeme regulovat teplotu tělesa a hlavně odvětrávání. Existuje mnoho druhů sušáren, kterým se tu však věnovat nebudeme.

Sušení bylin. Zdroj: http://hobby.idnes.cz/hobby-zahrada.aspx?c=A080811_173804_hobby-bylinky_lud
Technika sběru a sušení různých částí rostliny
Kořen a oddenek - kořen je podzemní orgán rostliny. Nenese stopy ani listů, ani listové šupiny. Tím se liší od podzemních stonků a oddenků. Jelikož je často zásobním orgánem rostliny, obsahuje mnohé cenné látky. Ze země je dobýváme rýčem nebo loupákem v době vegetativního klidu rostliny, kdy je v nich schromážděno nejvíce zásobních látek. Kořeny vytrvalých rostlin sbíráme ve druhém, nebo třetím vegetačním roce, kořeny dvouletých rostlin na podzim prvního roku. Část kořenů necháváme v zemi. Samozřejmostí je odstranění nečistot proudem studené vody. Nikdy kořeny nekartáčujeme, protože tím ztrácí povrchové buňky se silicemi. Někdy musíme kořen speciálně upravit, například oloupat, nebo fermentovat. Kořeny často kontrolujeme, nejsou-li napadeny hmyzem. Drobné kořeny a oddenky sušíme přirozeně, silné a dužnaté rozkrojíme a můžeme je dosušit nad topným tělesem dokud se nelámou i při jemném ohybu.

Zázvor. Zdroj: http://www.nazeleno.cz/zazvor-vselek-ktery-muze-i-skodit.aspx
Nať - je nadzemní část rostliny s listy, popřípadě i s květy a plody. Nikdy rostlinu netrháme násilím, aby nedošlo k jejímu vytržení ze země a nevratnému poškození! Vhodné je stříhání, řezání a uštipování. Bereme pouze mladé, šťavnaté části. U vysokých rostlin sbíráme jenom vrchní, nezdřevnatělé části, asi 20 - 30 cm dlouhé. Nízké natě (mateřídouška) se snadno vytrhnou ze země. V takovém případě je řádně očistíme. Natě obsahují méně účinných látek, než například listy, ale látky v nich jsou dosažitelnější. Sušíme je svázené do snopečků, nebo rozprostíráme na papír. Neukládáme je po usušení ihned, ale necháme 2- 3 dny v kupkách.
List - je vyživovacím orgánem. Sbíráme je při rozkvětu rostliny, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Sbíráme listy mladé, zdravé a šťavnaté, nikdy přízemní a zablácené. Nesmíme otrhat všechny listy, musíme na rostlině zachovat dostatek asimilační plochy. Musíme je sbírat opatrně, abychom nepoškodili ostatní pletivo a to nezhnědlo. Pokud je u některých silných listů možné odstranit nejsilnější vodivé pletivo, urychlíme sušení.

Různé postavení listů na stonku. a) střídavé b) vstřícné křížové c) vstřícné d) přeslenité. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/List
Květ - je rozmnožovací orgán. Může se nacházet jednotlivě, v souborech, nebo v květenstvích. Nejlepší je pro sběr polední doba a suché počasí. Nikdy je nesbíráme za vlhka, nebo v pozdním odpoledni. Nesbíráme květy plně rozkvetlé a odkvetlé části, jsou zcela bezcenné. Někdy uštipujeme pouze korunní listy, jindy celé květy. Květní plátky jsou náchylné na zapaření, proto je nikdy nesbíráme do igelitových sáčků. Musíme je rovnat a nestlačovat, protože to způsobuje změnu barvy a složení. Pokud sbíráme celé úbory, preventivně je rozlomíme a přesvědčíme se, že jsou uvnitř dokonale suché.

Stavba květu. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bt
Semeno - se získává vybíráním, nebo vytřásáním z čerstvých, nebo usušených plodů před uzráním, abychom zabránili ztrátám při sbírání nebo transportu. Semena obsahují drogy i oleje.
Kůra - je vnější částí kmenů a větví stromovitých a keřovitých rostlin. Kůru sbíráme na podzim po opadnutí listů nebo záhy zjara, kdy se nejlépe odlupuje. Provedeme dva řezy kolem větve a pak je spojíme příčným řezem. Po troše otloukání kůru podebereme a sloupneme. Pokud jí nezatížíme, svine se.