† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhParasaurolofus
Rozhodla jsem se, že napíšu článek o tomto dinosaurovi. Nejen proto, že je vedle stegosaura jedním z mých oblíbených, ale také proto, že mnoho lidí zná jeho podobu, ale nespojuje si ji s tímto jménem. Navíc si myslím, že by lidé, kteří se ocitnou na tomto blogu měli vědět, co to parasaurolofus je a kdo jim tedy píše. :)
Parasaurolofus. Zdroj: http://productos.parabebes.com/parasaurolofus-tododinosaurios_cp33a56.html
Parasaurolofus je jedním z nejlépe prozkoumaných druhů býložravého dinosaura, protože bylo nalezeno mnoho jeho fosilisovaných kosterních pozůstatků. Tento hadrosaurus (skupina dinosaurů s kostěnými výrustky na lebce) se vyskytoval na západě Severní Ameriky v době svrchní křídy, tedy před 75 až 73 miliony let. Mimo jiné patří také do dinosaurů rodu ornithischia, ptakopánví, protože má stejné postavení pánve jako ptáci.
Corythosaurus, další z hadrosaurů. Zdroj: http://www.wikidino.com/?tag=corythosaurus
Devět až jedenáct metrů dlouhý parasaurolofus vážil tři až čtyři tuny. Normálně se pohyboval po čtyřech končetinách, ale mohl se zvednout na zadní a rychle utíkat nebo se dostat k vysoko položeným lístkům, které stahoval ze strovů chrupem, připomínajícím hřeben a drtil mohutnými stoličkami. Vyskytoval se ve stádech a pravděpodobně nemigroval.
Kostra parasaurolofa. Zdroj: http://idigdinosaurs.tumblr.com/post/4684846973/parasaurolophus-skeleton
Parasaurolofové mají na lebce asi 180 cm dlouhý dutý kostěný výběžek, který je napojený na dýchací trubici. Výběžek byl menší u samic než u samců, kteří díky němu mohli velmi zesilovat své hlasové projevy, což dokázaly počítačové simulace, modely a odlitky. Právě těmito zvuky se dorozumívali jedinci ve stádech. Někteří vědci se domnívají, že díky výběžku měli také velmi zesílený čich.
Lebky parasaurolofů. Zdroj: http://eesc.columbia.edu/courses/v1001/twomed.html
Parasaurolofové se objevili v mnoha dokumentech o dinosaurech a také v Jurském parku.
Stejně jako u všech dinosaurů, ani u tohoto druhu není známé jejich zbarvení, ani zda měli či neměli mezi temenem a lebečním útvarem naplý kožní lem. Proto zde uvádím další barevné variace. Nejpravděpodobnější je však nenápadné zelené či hnědé zbarvení.
Zdroj: http://www.dinosaurfact.net/Cretaceous/Parasaurolophus.php
Zdroj: http://allosaurus12.blog.cz/1102/parasaurolophus
Zdroj: http://www.cmstudio.com/catalogp_r.html
Zdroj: http://www.jplegacy.org/jpencyclopedia/?p=870
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhAhoj. Moc se omlouvám za nastalé zmatky a neustálé opětovné zveřejňování článků. Dělala jsem na nich nějaké úpravy a nevěděla jsem, jak na to ( s blogem začínám). Také jsem si vymazala počty návštěv, takže se nedivte nesrovnalostem mezi hlasy v anketách a 0 zobrazení článku. Až později jsem si přečetla, jak se tomuto problému vyhnout.
Každopádně Vám všem přeji
Veselé Vánoce a štastný nový rok!
Parasaurolofus
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhHadi a ještěrky spolu nepí ve stejné díře.
Africké přísloví
Plazi. Pokud slyšíte toto slovo, co se vám vybaví? s největší pravděpodobností ještěrka, had, krokodýl, po dalším zamyšlení želvy. Pokud přidáte v duchu na seznam i hatérie, pravděpodobně jste studoval biologii na střední škole, nebo se o plazy zajímáte. Proč o nich píšu já? Plazi mě vždycky fascinovali.Želvy svou odolností, krokodýli silou, ještěrky hbitostí, hatérie záhadností a hadi symbolikou hříchu. Plazi se vyskytují v mnoha mítech jako kladné i záporné postavy a v poslední době se stávají oblíbenými zvířaty v teráriích.
V následujícím článku se chci věnovat ještěrům, první a modelové skupině plazů po biologické, chovatelské, mitologické a zajímavostní stránce. Chtěla bych vám tak přiblížit tyto nádherné tvory a jejich život ve všech ohledech, případně zvýšit vaše znalosti o nic.
Zdroj: http://www.naturess.net/fotka-wallpapers-wallpapers_tapety_na_pc_pozadi_na_pc___plazi_%28reptilia%29-12594?others
Ještěři
Biologie ještěrů
Zajímaví ještěři
Dráček létavý:
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dr%C3%A1%C4%8Dek_l%C3%A9tav%C3%BD
Draco volansje šupinatý dlouhoocasý ještěr z řádu agamovitých. V lesích jihovýchodní Asie žije asi 20 druhů. Je asi 20 centimetrů velká a nenápadně zeleně zbarvený, dokud neroztáhne svá "křídla". Jeho zvláštností jsou totiž prodloužené páry žeber, které v případě nebezpačí roztáhne a tím napne plachticí blánu mezi nimi. Tato blána je zbarvená pestrými odstíny oranžové, modré a hnědé a dráček je díky ní schopný doletět až 15 metrů daleko.
Kromě této zvláštnosti odpovídá popisu agam. Na každé končetině má 5 dlouhých prstů na každé končetině a poměrně dlouhý ocas. Samci jsou menší než samice a na krku mají pestrý kožní lalok. Většinu ča
su tráví ve větvích stromů, k čemuž jsou dokonale přizpůsobeni. Pouze v době rozmnožování sestoupí samice na pevnou zem a naklade do ní 2 - 4 vejce.
Kostra dráčka. Zdroj: http://www.reptileevolution.com/draco.htm
Jsou rozšíření od Bornea do Filipín v tropických ostrovních lesích, kde pojídají drobný hmyz, jako mravence a termity. samci jsou velmi teritoriální. Každý si označí kolem tří stromů, na kterých žije okolo devíti samiček. Pokud se setkají dva samci, nebo dráček se slabším zvířetem, opticky se zvětší roztažením přídel a snaží se soupeře zastrašit. Pokud potká samičku, obejme ji žebry a spáří se s ní.
Obrys dráčka po roztažení žeber znázorněný na kostře. Zdroj: http://www.reptileevolution.com/draco.htm
Jejich chování v teráriích je elmi náročné na podmínky. prostor a stravu. V České republice se nazdařil žádný odchov a i v jiných zemích jsou známy pouze pochybné odchovy vajec, které byly nakladeny krátce po převzetí samice z přírody.
Dráček za letu. Zdroj: http://dragons.bloguje.cz/838329-dracek.php
Ropušník trnohlavý: Phrynosoma coronatum je robustní ještěr (latinský název phyrnos = ropucha a soma = tělo) s ostny, hlavně v hlavových partiích. Vyskytuje se na území Kalifornie od savan, po nízké keře a lesy jehličnaté i smíšené. Většina jedinců se však vyskytuje na území s písečným podložím a keřovou vegetací, protože se před horkem chrání zahrabáním se do písku, kde v případě extrémně nepříznivých podmínek hibernuje.
Ropušník dorůstá až osmnácti centimetrů. Jeho zbarvení je nenápadné, hnědé, s chyrykeristickou řadou dvou šupin na spodní straně těla. Na horní části těla má šupiny přeměněné v ostny, které jsou největší na hlavě. Mladé ještěrky nemají moc výrazné rohy na hlavě.
Rozmnožuje se jednou, nebo dvakrát do roka, nakladením vajec do zemního hnízda. Živí se mravenci a jinými druhy hmyzu.
Je zajímavý způsobem, jakým se chová v případě ohrožení.
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhLidé tráví svůj život v bludištích. Pokud uniknou a nedokáží nalézt jiné bludiště, vytvoří si je. Co znamená tahle vášeň pro podstupování zkoušek?
"Otázky Avaty, Dějiny". Frank Herbert
Cyklus Pandora je jedním z děl velikána SF literatury, Franka Herberta, se kterým na díle spolupracoval Bill Ransom. Tento autor, kterého proslavil především nedokončený cyklus Duny, se v knihách, jak je mu již vlastní, věnuje otázce lidství, náboženství a vlády. Knihy jsou psány z pohledu více osob, aby byl na témata a děj možný co nejobjektivnější pohled a utváří tak možnost, aby si čtenář vybral pohled sám, respektive nezavrhoval pohled opačný. Velmi zajímavě je takto zpracovaná například otázka tyranie, kde se Herbert zdařile dostává do mysli tyrana. Tento Herbertův styl jsem si zamilovala, protože člověka učí dívat sa na svět podobnýma očima. Bill Ransom na románech spolupracoval spíše po stránce faktické. Schvaloval fakta ze světa techniky a psychologie menšin.
Frank Herbert. Zdroj: http://www.dune.cz/encyklopedie/Hlavn%C3%AD_strana
Celé dílo započal román Vyslanci do prázdna (Destination: Void), které je dílem Herberta samotného. Jedná se o dějově jednoduchý román. Všiml si jej však Bill a tak navrhnul Herbertovi spolupráci na cyklu, který by na román navazoval. Tato spolupráce započala dílem Kristova epizoda (The Jesus Incident), pokračovala dílem Lazarův jev (The Lazarus Effect) a skončila románem Faktor nanebevzetí (The Ascension Factor). Každé dílo se věnuje odlišnému tématu, ale spojují je paralely s biblickými událostmi, což je ve spojitosti s dějem, který se odehrává ve velmi vzdálné budoucnosti další specialitou tohoto cyklu.
Všechny knihy vyšly v českém jazyce v nakladatelství Baronet. (www.baronet.cz)
Článek obsahuje spoilery.
Vyslanci do prázdna
Originální název: Destination: Void
Rok prvního vydání: 1996
Překlad: Tereza Vostrá
První román cyklu, který psal Frank Herbert sám, je typickým SF románem své doby, je totiž technicko - psychologicky založený.Děj se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kde lidé perfektně ovládají výrobu umělé inteligence a genetické inženýrství. Na měsíci je vybudována Měsíční Základna, kde jsou vypěstováni klony vybraných lidí, kteří jsou udržováni v emocionálně i jinak sterilním prostředí a "pěstováni" k určitým funkcím. Hlavní hrdinové jsou členy kmenové (bdělé) posádky Kovového vejce, což je pátá loď s hibernovanými klony (pokaždé stejných) lidí a zvířat, která má "vyslance" dovézt k solárnímu systému Tau Ceti, kde mají kolonizovat rajskou planetu. Loď je řízená OMJ (organické mentální jádro), což je nadměrně vyvinutý mozek vyjmutý z těla.
SPOILER
Na palubě však všechna OMJ selžou a loď spolu s cenným nákladem a kmenovou posádkou se octne ve vesmíru v manuálně jen těžko ovladatelné lodi. V tomto prostředí ponorkové nemoci, neznámého nebezpečí a strachu ze selhání se ocitávají Raja Flattery - kaplan psychiatr, Gerril Timberlake - inženýr podpory života, Prudence Weygandová - zdravotnice a Bickel - prakticky velitel celé mise. Od základny dostanou pokyn se vybrat jednoho z hybernujících a vytvořit z něj nové OMJ, nebo se vrátit. Posádka si však čím dál více pohrává s myšlenkou vytvoření umělého vědomí, které by je vesmírem navigovalo.
Celý román si tak pohrává s etickými, psychologickými a technickými otázkami vědomí. Můžeme vědomí definovat? A můžeme jej vytvořit, pokud neznáme jeho definici? Bude takové vědomí jako my? Jsme my vědomí? Posádka navíc začíná odhalovat tajemství, že u Tau Ceti není žádná obyvatelná planeta a že byli vysláni do vesmíru pouze proto, aby takové vědomí vytvořili. Panují mezi nimi také dohady, zda v jeho stavbě pokračovat, nebo se vrátit. Flattery, kaplan - psychiatr, má pak pojistku ke zničení lodi, kdyby bylo vzniklé vědomí nebezpečné. Tu nakonec použije, ale už je pozdě. Z lodi se stává Loď, která má ve svém vědomí pouze jednu chybu. Považuje se za boha.
Román není moc akční, i když se v něm vyskytuje pár okamžiků čisté hrůzy, ale o to více zaujme technickou a psychologickou propracivaností, tématem a hlavně pohledem na celou věc, kterou jsou navíc velmi zajímavé otázky ohledně lidského bytí.
Počítám na prstech.
OMJ
Kristova epizoda
Originální název: The Jesus Incident
Rok prvního vydání: 1986
Překlad: Jana Pacnerová
Druhý román cyklu, jehož spoluautorem je Bill Ransom. Navazuje na děj Vyslanců do prázdna a odehrává se neurčitou dobu po něm. Jeden z hrdinů předchozího románu, Raja Flattery, je Lodí, která žije svým vlastním životem a naučila se manipulovat časem a prostorem, probuzen z hibernace, protože loď chce, aby se lidé naučili vyznávat NáLoděnství (WorShip), náboženství, které by vyznávalo loď. Lidé, které má učit, aniž by dostal pokyny jak, však žijí na nehostinné planetě Pandora. Všechny předchozí pokusy kolonizovat tuto planetu selhaly. Na planetě navíc žijí znetvořené klony, které jsou speciálně vytvářené pro práci genetickým inženýrem Jesusem Lewisem a na planetě je mnoho nebezpečných stvoření a moře plné tajemné vraždící řasy.
Román typickým Herbertovým stylem sleduje problémy soužití lidí a klonů na velmi nebezpečné planetě a Lodníků, kteří žijí na Lodi. Lidé jsou pro své přežití schopní obětovat cokoli a klony jsou schopny pod vizí svobody cokoli udělat. Rádža má tak velmi nelehký úkol všechny tyto entity spojit, aby vyznávali NáLoděnství.
SPOILER
Jak již bylo řečeno, děj začíná probuzením Raji z hibernace. Dozvídá se, že všechny předchozí pokusy lidí, které loď vysadila na jiných planetách, ji uctíváním uspokojit selhaly. Pokud selže on, loď zničí lidskou rasu a najde si "jinou zábavu". Raja nachází na planetě zvrácenou lidskou společnost, která je pod vládou kápéčka (kaplana - psychiatra) Morgana Oakse. Lidé žijí v neustálém strachu z nebezpečných zvířat, démonů, kteří žijí mimo kolonii a zároveň smrtonosné řasy, která žije v moři. Protože je Flattery historickou postavou, přejmenuje ho Loď, která s lidmi komunikuje vnitřním hlasem, na Rádžu Thomase. Ten tedy musí zjistit, jak vyznávat NáLoděnství.
Loď navíc kápéčko Morgana Oakse psychicky tyranizuje a na Pandoru posílá básníka Kerra Panilea. Ten je tak odloučen od své přítelkyně Hali Eklovou. Na pevnině ho však unesou záhadné hyletouny (hylighters).
Hali začne mluvit s Lodí. Loď jí ukáže tajnou knihovnu, kde Kerro studoval dějiny. Přenese Hali časem a prostorem a ukáže jí výjev z Kalvárie, kde Ježíš trpí. Jediný Ježís vycítí, že Hali přišla "z velké dálky" a poté se Hali seznámí s Ježíšovými následovníky. Hali pochopí, kdo Ježíš byl a že utrpení jedince je potřeba pro zachování druhu a zároveň, že existují lidé, kteří dokázali cestovat v čase a prostoru.
Oakes navíc spolupracuje s Jesusem Lewisem, nejdůležitějším genetickým inženýrem na planetě, který kříží lidi s geny řasy z Pandory. Své služebníky nechávají projít ponižující zkouškou a s klony zacházejí jako s věcmi. Klony se proto bouří pod heslem "Mám hlad teď!", ale bez techniky "normálů", kteří je ochraňují nepřežijí.
Na pevnině žije v nelidských podmínkách (ve kterých je k přežití nutný boj a jedinou zábavou je běžet "óčko", oběh kolonie, během kterého se buď zemře, nebo se vyhrají sázky) bojovnice Waela, která je součástí výzkumného týmu, který zkoumá tajemnou řasu. Řasa má zvláštní životní cyklus. Její květy jsou totiž právě hyletouny, obří, vodíkem naplněné létající vaky, které musí vybuchnout, aby se spóry řasy rozšířily. Waelinu skupinu řasa dříve napadla v ponorkách a ona jediná přežila. Waela spolu s Rádžou Thomasem (přejmenovaný Flattery) podniknou druhou výpravu, během které zjistí, že předchozí nehodu narafičil Oakes, aby mohl řasu, jejíž hyletouny svými výbuchy poškozují kolonie, zničit.
Během této výpravy unesou hyletouny Waelu. Hyletouny mají na lidi zvláštní účinek. Řasa je inteligentní stvoření a dotekem dokáže s lidmi mluvit pomocí doteku a lidé v okolí hyletounu se cítí šťastní a dokáží propojit svou mysl s okolními stvořeními. Již dlouho mluvila s Kerrem Panileem, který pochopil její podstatu. Řasa se nazývá Avatou, vědomím všech a chce lidi naučit, cítit se jako jeden. V objetí hyletounu a pod jeho vlivem se Kerro a Waela spojí.
Waela je poté odvelena zpět na loď, kde ji ošetřuje Hali, která zjistí, že těhotná Waela vysává sílu z dětí v okolí. Musí se tak vrátit zpět na pevninu a to spolu. Nakonec se uchýlí ke Kerrovi, který je zatím s hyletouny a žije jako oni duchovním životem. Naučí se s jejich pomocí vytvářet iluze a ovládat pandorská zvířata. Hyletouny mu ukáží místo, které je rájem a začnou shromažďovat utlačované klony. Oaksovy jednotky zatím ničí řasu. Kerro však pochopí, že záhuba řasy je záhubou planety, protože řasa udržovala sníženou hladinu moře.
Raja Thomas má navíc na splnění úkolu od lodi časový limit, který má brzy vyprchat. Na jeho konci (během následující bitvy), začíná histericky panikařit, že Loď vyhubí lidstvo.
Kerro poté s pomocí unesených klonů a Pandorských zvířat zaútočí na Pevnůstku, poslední baštu lidí na Pandoře. Zde se z posledních sil brání Oakes, se svými klony. Podnikne poslední zoufalý krok a vyhlásí, že klony, které půjdou bojovat, budou prohlášeni za normály. Přesto však bitvu prohraje, i proto, že je sám vyhnán do boje, když jeho přítelkyně, kterou vystavil ponižujíc zkoušce, odhalí tajemství, že Oakes sám je klonem.
Během bitvy se Waele narodí dcera, kterou pojmenuje Vata. V poslední bitvě téměř zemře i Raja Thomas. Na poslední chvíli je však zachráněn tak, že se mysl všech lidí spojí s Avatou. Na obzoru se objeví Loď a lidem sdělí, že takto si přála být uctívána a navždy Pandoru a její obyvatele opustí.
V knize se poprvé ukazuje otázka lidství a částečně aparthaidu. Také se zabývá otázkami tyranie a strachu tyrana ze svržení, kvůli kterému je schopný udělat cokoli, stejně jako klony pro to, aby dosáhly "lidství". Je tu zajímavá paralela Ježíše, který utvářel historii a směr lidství na dlouho, stejně jako Jesus Lewis, který řídí a určuje osudy lidstva ze své genetické laboratoře. Velmi zajímavé jsou také myšlenky a filosofie hyletounů o společném vědomí a soudržnosti.
Ze svých talentů zde Herbert využívá především umění ukázat vše až naturalisticky detailně. Mluví zde o sexu, brutálních úmrtích, lidských pocitech. Také se jako obvykle vyřeší většina dějových linií v poslední kapiole.
Od vás se avata dozvídá o velkém básníku - filozofovi, který řekl: "Dokud se nesetkáme s mimozemskou existencí, nebudete vědět, co je to být člověkem."
A Avata nevěděl, co to je být Avatou.
Pravdivé a poetické. Ale poezie je to, co se ztrácí v překladu. Tudíž vám nyní dovolujeme nazývat toto místo Pandora a nás nazývat Avata. První z vás nás však nazvali zeleninou. V tomto spatřoval Avata hlubší význam vašich dějin a pocítil obavy. Zeleninu pojídáte, abyste využili energii nashromážděnou ostatními. U vás ostatní končí. U Avaty ostatní žijí....
Jestliže toto víš o mimozemské inteligenci a stále ti připadá cizí, pak nevíš, co to je být Člověkem.
Avata
Lazarův jev
Originální název: The Lazarus Effect
Rok prvního vydání: 1983
Překlad: Jana Pacnerová
Děj se odehrává dlouho po ději Kristovy epizody. Pandora je zcela zaplavena vodou, protože řasa vymřela a potomci jejích kolonizátorů se rozdeěili na ty, kteří mají mnoho genů mutantů a jsou většinou více či méně znetvoření. Jsou však nejlepšími genetickými inženýry a žijí na plovoucích organikových ostrovech. Pokud se však má narodit dítě, musí projít kontrolou Výboru pro formy života, který určí, zda jeho mutace nebudou ohrožovat jeho život či přežití společenství a jeho genetická linie povede k vymýcení mutací úplně. Tito "muti" žijí prakticky z ruky do úst.
Na druhé straně mořské hladiny, v podvodních městech žijí mořané, prakticky nezmutovaní lidé, kteří jsou technicky vyspělí a mají velké pohodlí. Pracují pod vodou a proto jsou prakticky pořád nazí a proto necítí stud. Z genů mutů získali geny řasy a snaží se obnovit její dřívější populaci.Také se snaží z oběžné dráhy dostat hibernační nádrže z Lodi, kde se nachází geneticky čisté klony z lodi.
Řasa je vyhubena a jediný, kdo přežívá z minulého dílu je Vata, potomek Avaty, která žije na organikovém ostrově ve velké nádrži a společně s chlapcem Duquem sní a jenom občas skrz ústa chlapce, se kterým je mentálně spojena, pronese poselství, které je považováno za svaté slovo a interpretováno kaplanem - psychiatrem. Mezi lidmi stále přežívá víra v božskou Loď.
SPOILER
Ostrovan Bushka se dostane mezi mořany, jako historik GeLaara Gallowa, jednoho z vysoce postavených pracovníků kontroly proudu, instituce, která může ovlivnit, kudy budou unášeny ostrovanské ostrovy. Jednou ho GeLaar vezme na projížďku vzducholodí a kvůli své vlastní zbabělosti je donucen potopit ostrov. Včas si však uvědomí chybu a ponorku s GeLaarem a jeho kumpány, kteří si říkají Zelení švihouni, téměř potopí.
Queets Twisp je ostrovanský rybář, jehož pomocník a učedník je Brett Norton, syn bohatých ostrovanů, který se však chce živit poctivou prací. Nestěžují si na život, i když je tvrdý. Queets má dlouhé ruce, což mu ale umožňuje lépe vytahovat sítě a Brett vidí díky svým nepřirozeně velkým očím ve tmě. Jednou se během bouře Brett ztratí. Queets vyjede na moře a rozhodne se ho podle ostrovanských tradic nalézt, i když je to prakticky nemožné.
Brett je však zachráněn mořankou Scudi Wangovou, dcerou zabité zakladatelky kontroly proudu. Ta ho podle tradic jako svého prvního zachráněného vezme do svého příbytku. I díky mořanské nátuře se do Scudi téměř okamžitě zamiluje.
Do mořanského města se dostává i Ward Keel, předseda Výboru pro formy života, který umírá na vážnou nemoc. Chce však pro své lidi ještě něco udělat a tak, když mu vyslankyně mořanů Kareen Aelová naznačí, že někdo z mořanů chce ostrovany vyhubit, rozhodne se o spiknutí přesvědčit na místě a sestoupí do mořanského města.
Tam ale panuje pořádný zmatek, protože mořané ošetřují ostrovany, zraněné při potopení ostrova. Začají se objevovat zkazky, že ostrov potopila mořanská ponorka a Ward Keel se ocitá v nebezpečí. Brett se Scudi však utečou a dostanou se zpět ke Twispovi s ukradeným dobrým mořanským plavidlem - křídlákem. Na loď se k nim však dostává i Bushka, celý otřesený minulými událostmi. Ten se pokusí všechny zranit a vrátit se pro GeLaara, aby ho zabil, protože lituje, že to dříve nedokázal. Všechny tak ohrozí.
GeLaar se totiž dostane se svou bandou na palubu křídláku a zavede loď na odpalovací základnu, odkud mají být vyslány rakety, které mají stáhnout dolů hibernační nádrže z Lodi. Sám GeLaar se dostane do mořanského města, kde ve zmatku unese Warda Keela, právě na tuto základnu. Základna samotná je již na pevnině, která vznikla působením nově vysazené řasy, u které se však zatím neprojevila inteligence.
Osádku základny tvoří většinou Zelení švihouni a proto se na ní dostanou, když jeden z jeho bandy vede Twispa jako rukojmí. Twisp se na ní setká s Noahem (Noe), který mu vypravuje o životě na pevnině. Později však zjistí, že to byla pouze iluze.
Vata se v nádrži zatím probouzí k životu. Naleznou jí zmítající a stále skrz Duquea mluví o svých vlasech. Nakonec ji najdou kopulující s Duquem a v té chvíli vyletí z moře první nové hyletouny.
Na odpalovací základně GeLaar s Wardem Keelem debatují o mutacích. GeLaar mu svěřuje tajemství, že Zelení švihouni pohřbívají do řasy, protože ta dokáže udržet jejich myšlenky a sdělit je lidem, kteří se řasy dotknout. Tuto vlastnost řasy si také brzy vyzkouší Scudi, která se stane "přítelkyní" řasy. Ward Keel na základně umírá a chce, aby nebyl do řasy pohřben, nechce být součástí něčeho, co se zmocní jeho mysli. Twisp, který je svědkem jeho posledních chvil, tomu však nedokáže zabránit.
Řasa konečně procitne k životu a ze scudiných a Wardových myšlenek se dozví o GeLaarových špatnostech. Ve chvíli, kdy jsou ze základny odpáleny rakety se řasa vzbouří a GeLaara a jeho Zelené švihouny zničí. Zničí i nádrž s Vatou, která se dostane do řasy i s Duquem a tak zůstane. Do moře dopadnou hibernační nádrže s klony z Lodi. Lidé v nich jsou zachráněni novými hyletouny a jsou šokováni tím, kam se dostali, když očekávali ráj.
Román studuje otázku lidství. Nakolik můžou být lidé lidmi? Je přijatelná odchylka, pokud je svému nositeli prospěšná, nebo mu alespoň neubližuje? A pokud ubližuje, kde je hranice? Existuje i v takto extrémním případě nadřazená rasa? Pokud ano, má právo likvidovat podřazenou v rámci genetické čistoty druhu? Můžou lidé z různých prostředí spolupracovat? Je dobré si uvědomit, že se obě strany navzájem potřebují. Mořané potřebují genetické inženýrství a ostrované techniku. Mořané zároveň pomáhají ostrovanům ze ztroskotaných ostrovů a obnovují porosty řasy.
Vyvrcholení celého děje opět nastává v nádherně klidné poslední kapitole, což je, jak již bylo zmíněno výše, Herbertova specialita. Osobně navíc musím říct, že scéna, ve které vylétají z vody nové hyletouny byla pro mně jednou z nejemotivnějších a nejkrásnějších ze všech knih, které jsem kdy četla. Tento poklidný výjev na pozadí bitev je opravdu kouzelný.
Gallowovy modré oči zaplály. "Pokud se množíte, ohrožujete celý živočišný druh. Co kdyby..."
Keel pozvedl ruku a zvýšil hlas. "Výbor se zabývá otázkami ,co kdyby,, pane Gallowe. Každé novorozeně, které je nositelem nějaké nebezpečné vlastnosti, je ukončeno. ... Povězte mi, pane Gallowe, jak si můžete být tak jistý, že existují jen škodlivé, šeredné, nebo neužitečné mutace?"
"Podívejte se na sebe," řekl Gallow. "Váš krk neudrží hlavu bez té ... věci. Oči máte po stranách hlavy..."
"Také jsou každé jiné barvy," dodal Keel. "Věděl jste, že hnědookých mořanů je čtyřikrát víc než modrookých? Nepřipadá vám to jako mutace? Vy jste modrooký. Neměl byste být tedy sterilizován, nebo zničen? My jsme udělali čáru u mutací, které ohrožují život. Vy dáváte přednost kosmetické genocidě. Můžete mi to nějak zdůvodnit?"
Rozmluva GeLaara Gallowa a Keela Warda na odpalovací základně
Faktor nanebevzetí
Originální název: The Ascension Factor
Rok prvního vydání: 1988
Překlad: Jana Pacnerová
Po událostech v Lazarově jevu se z vody vynořily nové kontinenty. Lidé, kteří již nesou jenom minimální známky mutace, se je snaží mermomocí udržet a živořit na nich. Celé planetě vládne krutý klon, který jako jeden z mála přežil z klonů v Lodi, Raja Flattery číslo 5 (nejedná se tudíž o předchozího Flatteryho - Thomase). Jídlo je na příděl a mnoho lidí hladoví. Trestem za odpor, který jeho špatná vláda často vyvolává je další hladomor a smrt.Opět se objevuje heslo, "Mám hlad teď!".
Flattery nechce na planetě zůstat. Na oběžné dráze staví novou loď, kterou má řídit nové OMJ (organické mentální jádro). Na orbitální základně je také umístěna kontrola proudu. Flattery se totiž ze všeho nejvíc bojí probuzení řasy k úplnému vědomí a nechává jí proto pravidelně seřezávat a její kořeny ničí. Nadějí lidu je Crista Galli, která se při jednom takovém zákroku vynořila z řasy, byla řasou stvořena a 20 let udržována při životě a víra, že se vrátí Loď a napraví bezpráví.
Mnoho lidí utíká do hor, kde žijí mniši v sektě Zavatánů, která vzývá novou řasu a hyletouny, protože prášek z nich vyvolává hypnotické účinky, které využívají při sdílení vědomí, čímž oživují staré NáLoděnství a víru v Avatu.
SPOILER
Crista Galli byla vždy vychovávána Flatterym, který ji držel za zdmi svého sídla. Nikdy se tak nesetkala s realitou všedního dne na Pandoře. Na Pandoře vysílá tzv. stínobox, který podává informace o Flatteryho demagogii. Jeho členové Cristu unesou. Bývalý reportér, nyní člen Stínoboxu, Ben Ozette se do ní zamiluje. Kolem Cristy však panuje řada mýtů. Kdo se jí dotkne, má například prožít agónii, nebo zemřít. Ben však již několik tělesných kontaktů s Cristou přežil a užíval si je.
Benova bývalá přítelkyně a spolupracovnice, Beatriz Tatooshová, je nejlepší moderátorkou zpráv a odmítla do stínoboxu jít, protože dostala od Flatteryho nabídku, pracovat na reportážích o orbitální stanici. Tam se zamilovala do Dwarfa MacIntoshe, jednoho z přeživších hibernujících, který ovládá kontrolu proudu. I když je na stanici budována loď, má na Flatterym jistou nezávislost.
Ben musí Cristu dopravit z hlavního města do města bezpečnějšího. Využijí proto falšované vzpoury a s pomocí Rica, dalšího člena Stínoboxu se dostávají do lodi pod vodu a přesouvají se kontrolovaným kanálem v řase. Kanál se však začíná chovat divně. Lodě jsou ničeny a Dwarf v kontrole proudu s tím nemůže nic udělat. Řasa si dělá, co chce. Navíc po Benovi jde vůdce Flatteryho ochranky, Spider Nevi, známý svými brutálními taktikami.
Mezi mnichy, kteří vzývají hyletoun je i Queets Twisp, ostrovanský rybář. Postupně se ukazuje, že je členem tajné odporové skupiny, která má velký vliv na průběh povstání.
Flattery navíc vysílá Beatriz, aby dělala reportáž o převozu OMJ, které bylo vytvořeno z jeho bývalé milenky, Alyssy Marshové, se kterou splodil syna Yuriho Brooda. Flattery sám o tom však neví a posílá Yuriho jako vedoucího ochranky, která má zajistit "bezpečí" Beatriz. Ta je však podezřívána ze spolupráce se stínoboxem a tak je její štáb vyvražděn a nahrazen vhodnými lidmi. Beatriz se tak na orbitální základně ocitá ve smrtelném nebezpečí a Dwarf jí nemůže pomoci, aby neohrozil ostatní členy posádky.
Loď s Ctistou je zmýtána proudy nekontrolovatelné řasy, která je k ní přitahována. Ben Ozette se Scudi jí dotkne a upadne do agónie. Vyjde na povrch, že Flattery dával Cristě drogy, aby ji jedovatou učinil. Rico jim tedy musí pomoci. Nakonec jsou vyzvednuti hyletounem a spolu s ním dopadají na skalní ostroh. Rico sám je unesen řasou do jeskyně s orákulem, starobylým kořenem řasy.
Spider Nevi je pronásleduje. Dojde k poslední bitvě. Spider Nevi ohrožuje Cristu, ale ta i s Benem najednou zmizí. Rico, mistr holografie, a řasa, která holografii obdivuje, totiž spojili své síly a vytvořili kolem nich iluzi. Nevi je zezadu napaden mnichy, kteří byli varováni skrz orákulum. Na poslední chvíli se mu však podaří utéct. Uteče do Flatteryho tajné podzemní zahrady, kde je však i s Flatterym dopaden a sežrán švihouny, masožraví dravci, kteří byli dovnitř vpuštěni hyletouny, kteří poslechli řasu, vedenou Ricem. Flattery unikne ve svém podvodním plavidle - křídláku.
Na orbitální základně se zase podaří Beatriz utéct a spojí se s MacIntoshem. Jednotka Yuriho Brooda však již připojuje OMJ. Napojené OMJ, Alyssa Marshová, se napojí na mysl všech, sdělí Yurimu, kdo jsou jeho rodiče a zlikviduje jeho jednotku. Se všemi poté odlétá v lodi do otevřeného vesmíru, po kterém všichni dlouho toužili.
Ve stejné chvíli je Flattery dostihnut řasou. Ta se ho však rozhodne nezničit, ale naopak ho věčně vyživovat svými výhonky. Krutovládě je tedy konec.
Román je zvláštní, krásný a morbidní tím, že se po každé kapitole děje věnuje nějaké osobě, která s dějem dále nesouvisí, ale je na ní vidět krutost doby. Často jsou to výjevy velmi kruté, jako například vraždění dětí, výstražné popravy, nebo smrt hlady.
Jinak se kniha zabývá otázkou krutovlády, ale nejen z pohledu utlačovaných, ale i z pohledu utlačovatele, který chce pouze rychle opustit svou zruinovanou zem, ze které má strach.
Román je posledním dílem, které Frank Herbert dokončil. Zemřel záhy poté, co dokončil svůj podíl na tomto kusu.
Jestliže si myslíte, že vize je víc než čin, proč mi vnucujete strašlivé činy války?
Ze zavatánských rozhovorů s Avatou, Queets Twisp, starší
Avata(r)?
Je možné, že film Avatar byl v jistém směru Pandorou inspirován.
Prvním vodítkem je název planety (měsíce), která je velmi nepříznivá k lidskému rodu, i když mu může přinést spásu.
Planeta je protkána sítí rostliny, ve které sídlí společné vědomí planety. V avataru jsou to stromy duší, v Pandoře řasa, které jsou schopné s pomocí souznění všech zachránit lidský život.
Na planetě sídlí rasa, která žije v souznění s příodou, hyletouny a Na´vi, kteří musí čelit nově příchozí technické síle.
V druhém dílu Pandory existuje hrdina (Panille), který jde proti všem a snaží se lidem sdělit, že cesta v souladu s přírodou je ta správná.
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhČaj a voda dává každému život.
Jason Goodwin
Čajové léčivé nápoje
Čajové nápoje je nutno připravovat se zvláštní pozorností. Je totiž třeba dbát na to, aby do nálevu přešlo co nejvíce látek účinných a co nejméně látek škodlivých. Důležitá je teplota. Těkavé látky při vyšší teplotě vyprchávají a potom jich není v nálevu dostatek. Proto nesmí nikdy například mateřídouška, heřmánek, máta a šalvěj projít varem.Nápoje se pijí buď vlažné nebo horké. Mohou se sladit cukrem či medem pouze, pokud to nevylučuje povaha nemoci (např. diabetes). Nesladí se ani při střevních obtížích. Hotový čaj nikdy nepřechováváme v kovových nádobách, protože kov mění chemickou povahu, barvu i chuť nápoje. Čaj připravujeme třemi způsoby výluhů a to jako macerát, nálev a odvar.
Macerát je výluh drogy za studena. Připravuje se tehdy, když se přítomné látky varem rozkládají. Drogy se přelejí šálkem vody a ponechají se 3 - 12 hodin, někdy i několik dnů stát za občasného míchání při pokojové tplotě 15 - 20°C. Tak připravujeme maceráty z drog obsahujících sliz a škrob, například lněného semene, kořene ibišku a kořene kozlíku. Někdy se kombinuje macerát s nálevem. Droga se maceruje malým množstvím vody obyčejné teploty, pak se voda sleje a droga se přeleje vroucí vodou nebo se s vodou do varu zahřeje. Tento způsob je vhodný pro drogy např. s bílkovinami, které při okamžitém spaření koagulují, tj. srážejí se a zakalují roztok.
Macerát je nejen název pro odvar, ale také pro tohoto slepého obojživelníka - maceráta jeskynního z jeskyně Baredine. Zdroj: http://www.e-dovolena.cz/na-ceste/jeskyne-baredine-tip-na-vylet-na-istrii-10368.html
Nálev je zpravidla zatepla získaný vodný výluh drog. Droga se přeleje vroucí vodou, nádoba se přikryje a na teplém místě nechá stát asi 15 minut. Nálev se pak scedí. Tak lze připravit nálev ze siličitaných drog, jako například z rostlin hluchavkovitých - máty, meduňky, šalvěje, heřmánku, pelyňku a lipového květu. Čínský čaj, užívá-li se jako lék, se také nevaří, ale ponechává se stát déle než obvykle, aby se vyloužilo větší množství účinných tříslovin.
Odvar je za varu získaný vodný výluh drog. Rostlinné části se přidají do příslušného množství vody obyčejné teploty a v přikryté nádobě se zahřejí do varu na 10 - 15 minut. Čaj s drogou se nechá ještě 15 minut stát a pak se scedí. Takto se připravují nápoje z tvrdých rostlinných částí, respektive ze dřeva, kůry a kořenů, pokud neobsahují příliš mnoho silice.
Potřeby pro japonský čajový rituál. Tyto rituály nejsou samoúčelné, ale sloužily ke správné přípravě čaje, aby byly co nejchutnější a nejúčinnější. Zdroj: http://www.japonsko.info/cajovy-obrad.php
Některé čajové směsi obsahují jak drogy, které se zalévají horkou vodou tak drogy, které se zalévají vodou vlažnou. Potom kombinujeme macerát s nálevem. Do směsi přidáváme drogy, které zlepšují vůni nebo chuť.
Čaje je lepší pít na lačný žaludek, protože čaj se tak lépe vstřebává. Doporučuje se po jednom šálku ráno a okolo 17. hodiny. Udělejte si tedy po anglickém vzoru čaj o páté. Pokud pijeme čaje tři, třetí pijeme až na lůžku, stejně jako potopudné čaje. Projímavé čaje se pijí večer, účinek se dostaví po 8-10 hodinách.
Čaje pijeme 8 - 10 dní. K jejich přípravě používáme čerstvé, nebo dobře usušené drogy. Bylinky proto skladujeme a to v papírových sáčcích nebo plechových krabičkách. Pravidelně zásoby kontrolujeme, hlavně vonné rostliny, nejsou-li napadeny hmyzem.
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhČím více věnujeme svůj život ostatním, tím je hodnotnější.
H. von Kleist
Bylinky můžeme sbírat pro svou vlastní potřebu i pro potřeby ostatních. Nemusíme hned sbírat všelijaké byliny a snažit se dělat odvary. Stačí, pokud jednou za čas otrháme diviznu a vytvoříme vlastní čaj. Pocit, že jste něco dokázali sami je velmi uspokojující. Tento článek vám pomůže v začátcích, tedy při sběru byliny.
Sběr
Důležitá je znalost druhu. Nesbírejte, co neznáte! V odborných příručkách naleznete nejlépe, kdy a jak máte jakou část rostliny sbírat. Při sběru nevstupujte zbytečně do přírodních rezervací, nešlapte po lánech a lukách. Pokud jsou v soukromém vlastnictví, mohlo by to být považováno za neoprávněné vniknutí na pozemek. Stejně tak dbejte na to, že některé rostliny jsou chráněné!
Najdete-li, co hledáte, neničte zbytečně celou rostlinu. Nevytrhávejte, ale odřezávejte, odstřihujte a uštipujte. Pamatujte, že pokud rostlinu zachováte, můžete na ni jít i další léta.
Dejte pozor, pokud sbíráte jedovaté rostliny! Vždy je oddělujte od ostatích a nedovolte, aby je sbíraly děti. Vždy je sbírejte v rukavicích a po sběru si řádně umyjte ruce.
Nikdy nesbírejte nečisté a zaprášené rostliny z okolí továren, skládek, silnic a železničních tratí. Sbírejte jen tolik, kolik můžete spotřebovat. Nikdy nebuďte vůči přírodě sobečtí a dbejte hlavně na udržení rostlinného druhu!
Sběr rostlin. Zdroj: http://www.serafinbyliny.cz/
Sušení
Sušením odstraňujeme z rostliny vodu, čímž zabraňujeme kvašení, hnití a dalším znehodnocujicím procesům. Správné sušení je pro kvalitu získané drogy velmi důležité. Když rostlinu oddělíme od země, nastávají v ní změny. Odumírají buňky, ale jejich zánik nastává postupně.
Oddělením natě od kořene se přeruší přívod živin do listů a květů. Pokud tento materiál nerozprostřeme do tenké vrstvy, zapaří se, stoupne v něm teplota a zničí se cenné enzymy. Sušená droga má tedy speciální chemický charakter, který je však pro ni někdy ve velké míře nežádoucí.
Sušení přirozeným teplem - sušení na prudkém slunci rostlinám škodí. Ztrácí se z nich účinná látka a zeleň. Nastává hnědnutí a žloutnutí, což snižuje počet prospěšných alkaloidů. Sušíme proto ve stínu, bez obracení a to dokud při dotyku listu s tváří necítíme chlad. Výjimečně se doporučuje jednodenní předsušení na slunci, po kterém následuje sušení v kryté sušárně, nebo v umělých sušárnách. Silnější části rostlin, jako například stonky, se suší, dokud nejsou křehké a při ohybu se lehce zlomí. Nesmí se však rozsýpat, protože pak v nich je již jenom málo účinných látek. Květy sušíme 3-8 dní, listy 4-6 dní, natě ještě déle a kořeny nejdéle a pouze půlené.
Sušení umělým teplem - některé rostliny sbíráme na podzim a na jaře a to je přirozené sušení velmi obtížné. Můžeme je proto sušit nad topnými tělesy, pokud můžeme regulovat teplotu tělesa a hlavně odvětrávání. Existuje mnoho druhů sušáren, kterým se tu však věnovat nebudeme.
Sušení bylin. Zdroj: http://hobby.idnes.cz/hobby-zahrada.aspx?c=A080811_173804_hobby-bylinky_lud
Technika sběru a sušení různých částí rostliny
Kořen a oddenek - kořen je podzemní orgán rostliny. Nenese stopy ani listů, ani listové šupiny. Tím se liší od podzemních stonků a oddenků. Jelikož je často zásobním orgánem rostliny, obsahuje mnohé cenné látky. Ze země je dobýváme rýčem nebo loupákem v době vegetativního klidu rostliny, kdy je v nich schromážděno nejvíce zásobních látek. Kořeny vytrvalých rostlin sbíráme ve druhém, nebo třetím vegetačním roce, kořeny dvouletých rostlin na podzim prvního roku. Část kořenů necháváme v zemi. Samozřejmostí je odstranění nečistot proudem studené vody. Nikdy kořeny nekartáčujeme, protože tím ztrácí povrchové buňky se silicemi. Někdy musíme kořen speciálně upravit, například oloupat, nebo fermentovat. Kořeny často kontrolujeme, nejsou-li napadeny hmyzem. Drobné kořeny a oddenky sušíme přirozeně, silné a dužnaté rozkrojíme a můžeme je dosušit nad topným tělesem dokud se nelámou i při jemném ohybu.
Zázvor. Zdroj: http://www.nazeleno.cz/zazvor-vselek-ktery-muze-i-skodit.aspx
Nať - je nadzemní část rostliny s listy, popřípadě i s květy a plody. Nikdy rostlinu netrháme násilím, aby nedošlo k jejímu vytržení ze země a nevratnému poškození! Vhodné je stříhání, řezání a uštipování. Bereme pouze mladé, šťavnaté části. U vysokých rostlin sbíráme jenom vrchní, nezdřevnatělé části, asi 20 - 30 cm dlouhé. Nízké natě (mateřídouška) se snadno vytrhnou ze země. V takovém případě je řádně očistíme. Natě obsahují méně účinných látek, než například listy, ale látky v nich jsou dosažitelnější. Sušíme je svázené do snopečků, nebo rozprostíráme na papír. Neukládáme je po usušení ihned, ale necháme 2- 3 dny v kupkách.
List - je vyživovacím orgánem. Sbíráme je při rozkvětu rostliny, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Sbíráme listy mladé, zdravé a šťavnaté, nikdy přízemní a zablácené. Nesmíme otrhat všechny listy, musíme na rostlině zachovat dostatek asimilační plochy. Musíme je sbírat opatrně, abychom nepoškodili ostatní pletivo a to nezhnědlo. Pokud je u některých silných listů možné odstranit nejsilnější vodivé pletivo, urychlíme sušení.
Různé postavení listů na stonku. a) střídavé b) vstřícné křížové c) vstřícné d) přeslenité. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/List
Květ - je rozmnožovací orgán. Může se nacházet jednotlivě, v souborech, nebo v květenstvích. Nejlepší je pro sběr polední doba a suché počasí. Nikdy je nesbíráme za vlhka, nebo v pozdním odpoledni. Nesbíráme květy plně rozkvetlé a odkvetlé části, jsou zcela bezcenné. Někdy uštipujeme pouze korunní listy, jindy celé květy. Květní plátky jsou náchylné na zapaření, proto je nikdy nesbíráme do igelitových sáčků. Musíme je rovnat a nestlačovat, protože to způsobuje změnu barvy a složení. Pokud sbíráme celé úbory, preventivně je rozlomíme a přesvědčíme se, že jsou uvnitř dokonale suché.
Stavba květu. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bt
Semeno - se získává vybíráním, nebo vytřásáním z čerstvých, nebo usušených plodů před uzráním, abychom zabránili ztrátám při sbírání nebo transportu. Semena obsahují drogy i oleje.
Kůra - je vnější částí kmenů a větví stromovitých a keřovitých rostlin. Kůru sbíráme na podzim po opadnutí listů nebo záhy zjara, kdy se nejlépe odlupuje. Provedeme dva řezy kolem větve a pak je spojíme příčným řezem. Po troše otloukání kůru podebereme a sloupneme. Pokud jí nezatížíme, svine se.
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmhKoho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
Hippokratés
Dlouho se léčivé byliny sbíraly pouze v přírodě v místě jejich přirozeného výskytu. Pouze bylinkáři a kláštery měli větší či menší bylinné zahrady pro své potřeby. V 8. století vydává však císař Karel Veliký nařízení, ve kterém se udává, že na císařských dvorech a zahradách se mají pěstovat nejen okrasné, ale i léčivé rostliny. Dalším panovníkem, který si uvědomoval důležitost léčivých rostlin, byl Karel IV., který věnoval svému lékárníkovi pozemek v místech dnešní pošty v pražské Jindřišské ulici, který se nazýval Andělská zahrada a navštěvoval ji i Václav VI..
První lékárny vznikaly na našem území v průběhu 13. století, ale největší rozvoj lékárnictví nastal v 16. a 17. století. Jejich důležitost pochopila také církev, která začala léky produkovat ve velkém a dovážela i cizí drogy, jako chininovou kůru a opium. Stále však udržovala kolem léčitelství tajemný nádech a léky například posvěcovala.
Středověká lékárna ze 14. století. Zdroj: http://www.ckrumlov.info/img.php?img=3945&LANG=cz
Ve středověké lékárně většinou nenalezneme žádné váhy, pouze sušené rostliny a jejich směsi v pytlíčcích a nádobách. Něco jako dávkování se objevuje až na počátku novověku. V těchto lékárnách již nalezneme typické "šuplíčky" s prášky, které již nejsou pouze rostlinného původu. Podávaly se prášky z kostí (například spánková kost odsouzenců na smrt se využívala proti nespavosti - samozřejmě bez účinku), kosti a vnitřnosti zvířat, jejichž síla nebo povaha měla přejít do nemocného, hlína z posvěcených míst nebo roh jednorožce, ve skutečnosti zub narvala. Lékárníci nebyli jenom vydavači léků, ale chudí lidé, kteří si nemohli dovolit lékaře, je navštěvovali kvůli radám a pomoci místo nich. Zajímavostí je tzv. driják. Pokud byl někdo hodně nemocný a lékárník již vyzkoušel vše, co považoval za účinné, smíchal všechny ingredience a léky dohromady a takovou směs nemocnému podal. Nemocný se buď uzdravil nebo zemřel a byl vzat do království Božího, kde ho již nic netrápilo.
Lékárna z počátku novověku. Zdroj: http://www.mudroch.cz/holiday/2004_ukrajina.php
V 18. století se začínají objevovat další formy léků. Prášky byly drceny najemno a formovány do tvaru pilulek. Když se u nás začalo vě větším objevovat kakaové máslo, mísilo se s léky a formovaly se z něj první čípky. Dále se objevovaly sirupy, tekuté extrakty a roztoky prášků. Pokud vás historie lékárnictví zajímá, doporučuji navštívit barokní zámek Kuks, kde je, mimo jiné, velmi rozsáhlá a názorná expozice právě o historii lékárnictví.
Jedna z lékáren vystavených v Kuksu. Zdroj: http://www.kr-kralovehradecky.cz/scripts/detail.php?id=36958&newsid=46891&listid=4
Lidové moudrosti i vědecké poznatky se schraňovaly v herbářích a receptářích. Ve výčtech neuvěřitelné a mnohdy nadpřirozené moci drog se často ztrácí, co je skutečné a co scestné, protože autoři ještě neměli dostatek dalších znalostí. Nejstarší český herbář je dílem lékaře J. Černého. Jeho Knieha Lékarska z roku 1517 obsahuje asi 380 bylin. Další herbář vydal Adam Zálužanský ze Zalužan.
Knieha Lekarska. Zdroj: http://www.knihynainternetu.cz/antikvariat/beletrie/ostatni-a-nezarazene/3122-Jan-Cerny-Knieha-lekarska-kteraz-slove-herbar-aneb-Zelinar.html
Nejznámější je Mattoliho herbář, který vychází z Discorsida a Plinia. V prvním překladu ho vydal roku 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. Jeho údaje jsou však až příliš nekritické. Některým rostlinám jsou přičítány až zázračné účinky. Například šalvěj má léčit 99 nemocí, člověk, který ji užívá, prakticky neumírá. Zeměžluč zahřívá, stahuje cévy, krotí bolest, vysušuje, tlumí ochromení a třes, padoucnici, zlepšuje zrak a mnoho dalšího. Zlepšování hojení ran se připisuje všem červeně kvetoucím rostlinám. Proto mají tyto herbáře hodnotu spíše historickou.
Mattoliho herbář. Zdroj: http://www.muzeumcl.cz/obsah/pan_herbar
Zajímavé je, že lidé žijící na vzdálených místech si pomáhali stejnými a podobnými prostředky. Například mléko z makovic proti bolesti, kostival na zlomeniny, plicník na chrapot, lýkovec jako dávidlo. Na ženskou neplodnost se užívaly koupele s jalovcem, routem, kozlíkem, majoránkou, kamejkou a fenyklem. Oblíbená byla i březová šťáva, protože plodnost přešla z břízy do ženy.
Lid si léčivek velmi vážil a tomu odpovídají i jejich názvy. Rostlinám tlumícím bolest dávaly jména až poetická. Křehké rostliny dostaly názvy jemné a líbezné (mateřídouška), trpké rostliny dostaly jména štiplavá (krušina) a vyloženě zlé a jedovaté rostliny až pohanili (rulík zlomocný). Některé dostaly jména podle nemoci jako například jaterník, plicník nebo kostival. Navazovalo se i na zvířecí totemismus. dokladem jsou například psí jazyk, kozí noha, hadí mlíčí. Některým rostlinám, které byly známé už ve starověku bylo přiřknuto i jméno boží, jako například artemis, adonis, narcissus, kristova koruna nebo naopak čertova višeň a čertikus.
Kristova koruna. Zdroj: http://www.celysvet.cz/fotky-prysec-foto-obrazky?rr=3
† 14. 02. 2012 | kód autora:
tmh
Jedním způsobem se rodíme a tisícerým umíráme...
...říká jedno moudré úsloví. Vždyť již pravěký člověk trpěl mnoha nemocemi a chorobami, které mu zkracovaly a ztrpčovaly život. Ale živil se přírodní rostlinou stravou a tak rychle poznal, které rostliny mu od nemocí pomáhají a které mu naopak škodí, což se rychle naučil využívat jak k léčení bližních, tak k ničení nepřítele nebo pro snadnější lov zvěře.
Zkušeností s rostlinami přibývalo a lidé chtěli vědomosti o nich zachovávat a rozšiřovat, získávat nové zkušenosti od starších. Lidé zdatní v léčení sdíleli své vědomosti a schraňovali je. K těmto lidem, častěji mužům než ženám, se uchylovali lidé z širokého okolí, pokud potřebovali pomoc v nemoci. Z těchto zkušených lidí se tak pomalu stali léčitelé. V této době lidé věřili, že vše v sobě má duši (vyznávali animistická náboženství) a tak přirozeně viděli v léčivých rostlinách dobré a v jedovatých špatné duchy a démony.
Již nikdy nezjistíme, zda sami léčitelé věřili v tyto nadpřirozené bytosti, nebo pouze předstírali spojení s těmito bytostmi a využívali rostlin jako důkazu, že jsou spojeni s vyšší mocí ku svému prospěchu vědomě. Svou moc kouzelníci a šamani upevňovali "zázračným" léčením nemoci a ještě upevňovali svoji moc.
Pravěcí šamani. Zdroj: http://www.joevenusartist.com/Prehistoric%20Fremont%20Culture.htm
Tito šamani používali omamné drogy, jako durman a rulík, aby se dostali do extáze a poté mluvili "ústy bohů". Fascinovali tak věřící a přes ně se dostávali k dalším lidovým moudrostem a receptům. Pomalu se z nich stávali lékaři. Nevěděli však téměř nic o funkci tělesných orgánů a proto mnoho nemocí považovali za tresty bohů, nebo napadení zlými duchy a démony.
Japonská maska dobrého démona. Zdroj: http://ojisanjake.blogspot.com/2009/02/mizokuchi-demons.html
V Asii a severní Africe nalézáme první zmínky o léčení rostlinami už v období před 4000 lety. Lidé již například běžně léčili horečku výtažkem z vrbové kůry. Číňané snižovali horečky výtažkem z kořene čang-šán již před 3000 lety, Egypťané znali účinky opia, jihoameriční indiáni léčili zimnici chinovníkem a v Indii láčili duševně choré kořenem rauwolfie.
Rauwolfia serpentina. Zdroj: http://srlhomoeoherbal.com/zoom.asp?id=HERB-119
Nejstarší písemné údaje o bylinkách pocházejí z Číny z roku 2700 př.n.l.. První vyvážela léčivé byliny Indie přes Čínu k Černému moři do Sýrie, Egypta a Palestiny. V 17. století př.n.l. znali Asyřané a Babylóňané 65 druhů léčivých rostlin. Velkou roli sehráli i Féničané.
V době antiky se již na svět lékařství pohlíželo zcela jinak, především v Římě a Řecku. K vědě se přistupovalo racionálně, nepodrobovala se nějakým démonům a duchům. Člověk měl přírodu rozumově zkoumat a těžit z těchto poznatků. Ideál člověka byl člověk zdravý, krásný a moudrý. I proto z této doby máme mnoho významných lékařů jako Hippokrates, Aristoteles, Theophrast a další.
Hippokrates (460 - 377 př.n.l.) byl nejvyšší lékařskou autoritou své doby. Už ve 20 letech byl významným lékařem. Pitvami na zvířatech se snažil dopátrat podstaty nemocí a došel k závěru, že neléči lékař, jakožto prostředník s bohy, ale příroda a přírodní látky z rostlin. Snažil se tak oddělit lékařství a kněžský mysticismus. Rozdělil také první podnebné pásy podle typu lidí, kteří v nich žijí a sepsal první pravidla pro lékaře, jakýsi etický kodex. Pravidla používaná dnes z něj vychází a dodnes lékaři skládají tzv. Hippokratovu přísahu, kde se zavatují tato pravidla doržovat.
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.
Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.
Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
Původní hippokratova přísaha. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokratova_p%C5%99%C3%ADsaha
Jeho pokračovatelem byl Aristoteles, který položil základy botanickému systému a sepsal více než 400 lékařských spisů a lidských orgánech. Jeho žák Theophrast sepsal díla O dějinách rostlin a Působení rostlin sloužilo jako lékařská příručka dlouho do středověku.
Středověké arabské léčitelství, které bylo ve své době jedním z nejrozvinutějších, protože islám podporoval vědy, jako zkoumání díla Alláhova, šířil po evropě řád Nestoriánů, kteří přeložili do syrštiny Dioskorida, který systematicky zařadil a lékařsky popsal asi 600 rostlin, jako například heřmánek, šalvěj, mátu, meduňku a lékořici. Popsal také smrtící účinky durmanu a rulíku. Největší rozkvět lékařství znamenalo založení školy v Salermu, kde se mísily vědy antické a arabské a vznikl zde spis Compendium Saladini.
Arabský herbář. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Arabic_herbal_medicine_guidebook.jpeg
Dalším významným léčitelem své doby byl egyptský Imhotep, který byl pro své znalosti posmrtně kolem roku 1000 př.n.l. prohlášen za boha lékařství.
Imhotep. Zdroj: http://mikromusicbar.sweb.cz/
Galénos (129 - 200 nebo 216) byl vzorem lékařů po 14 století. Jeho recepty jsou velmi komplikované, ale bohužel mnohdy i velmi zcestné. Většina jeho knih však shořela při pořáru v Římě. Jeho učení se udrželo do 16. století, kdy přišel Paracelsus.
Paracelsus (Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim 1493 - 1541) byl Galénovým odpůrcem. V jeho době se medicína vyučovala hlavně přes disputace, což odsuzoval. Požadoval, aby lékaři prováděli pitvy, pozorování a experimenty, řídili se zkušenostmi. Procestoval Evropu a hledal poučení u prostých lidí, sedláků, kořenářek a hlavně katů. Získal od nich cenné rady a nové recepty. Došel k názoru, že okolní louky jsou velkou lékárnou a dokážeme se obejít i bez drahých léků ze zámoří.
Dosáhl značných úspěchů v oblasi botaniky i chemie, respektive alchymie. Byl to prakticky rebel, protože v Basileji pálil Galénovy knihy. To ho připravilo nejen o mnohé přátele ale bohužel i o uznání ostatních vědců. Zemřel proto v bídě, ale s vírou, že jednou lidstvo začne pátrat po příčinách účinků přírodních látek. Jeho největší zásluhou tak je sloučení lékařství a chemie.
Paracelsus. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Paracelsus.jpg
Stále však přetrvávala víra, že všechny rostliny jsou nějakým způsobem účinné, což vedlo k mnohým omylům. Ještě větší pohromou pro přírodní lékařství byl středověk, kde bylo léčení v moci církve, která všechny nemoci viděla jako následek hříchů a nečistých sil. Léčení některých nemocí bylo dokonce zakázáno, aby nebyl porušen trest Boží, který mohl odvolat jedině Bůh. Vše měly vyřešit modlitby. Prostý lid, který neměl majetek na udržování zahraničních lékařů se uchyloval k přírodě, lidovému léčení a katům, kteří měli velké anatomické a lékařské znalosti. Dochází k obrovské úmrtnosti. Lékaři kteří vytrvali proti církvi se stávají velmi zámožnými i když o vnitřních orgánech věděli jen málo.
Italský léčitel moru. Zdroj: http://historicky.blog.cz/0808/3-nejvetsi-morove-rany-rozpoutaly-des-i-orgie
Větší obrat nastal až v renesanci, kdy se lidé navraceli k antickým ideálům. Nejvyšší nebyl bůh, ale člověk. Pitvy byly sice zakázány, ale přesto se konaly. Jistě znáte například učence Leonarda da Vinciho a jeho anatomické nákresy. Znalosti rostlin se však již nezvětšovaly, pouze se shromažďovaly z celého světa. Obrat nastal až s moderní vědou a získávání látek z rostlin. Mnohé tyto látky se dnes vyrábějí uměle, ale jejich základ vychází z přírody. Jako všemohoucí příklad poslouží penicilin.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
